Rok narození LP: 1975.

Škola:Střední zemědělská škola Rakovník-obor chovatel.
Koně chovám od roku: 1994
Drobné zvířectvo s různými obměnami od roku: 1990
Papoušky od roku: 2009
Akvarijní rybičky od roku: 2010

Výchova dvou dětí od roku: 2006
 
 
 

Výcvik ze země

 
Výcvik koní na Wild Ranchi na Lánech

      Oba s manželem jsme se shodli na tom, že nejlepší je začínat výcvik ze země na provaze. Takže u nás přibližně půl roku až rok převládaly hodně procházky na provaze po lesích.Díky rozmanitému terénu jsme měli možnost poznat hodně z povahových vlastností našich koní a také se s nimi hodně spřátelit v rámci lidských a koňských možností.

Není mnoho koňáků tady v okolí, co by obuly boty a šly na procházku na dvě hodiny.Většina z nich raději rajtuje v sedle, někteří ideálně někam k hospodě.Ale to je směr, kterým se ubýrat nechci.I když ono občas jedno chlazené pivko k zahození není...

Postup:
Nebudu zde popisovat jednotlivé kroky co a jak, na to existuje spousta odborné literatury.Já však doporučuji DVD od Sylvia Rzepka :Step by step.
Zde je názorně a krásně popsán postup výcviku mladých koní v sedle.

1krok: procházky a práce ze země

U neobsedlého koně jsme hlavně dělali procházky, dobrý začátek pro práci ze země, pro dobrou ovladatelnost koně a pro zvykání si na neobvyklé "strašlivé" věci v přírodě. (Šustící pytlík, pet lahev, trčící pařez, vrtící se lístek na větvičce, bzučící čmelák u nohou a jiné libůstky). Používali jsme kulatý bytelný provaz o délce cca 4m, nikoliv lonž, je placatá, blbě se drží a může spálit ruce....
Využívali jsme přírodní terény (vlny), příkopy, kmeny, větve,rybník, potůček..všechno co může les nabídnout a co na klasické pískové jízdárně chybí.
Procházky byly kombinované s lehkou prací v kruhovce, opět na ruce s ohledem na stáří koně a vývoj kostry,hlavně kloubů.

2krok: obsedání

Většinou probíhalo "tak nějak samo", v kruhovce jsme se po koních váleli, při procházkách se na ně věšeli, doma ve výběhu na ně dávali deky, sundavali, dávali sedlo, sundavali sedlo do aleluja...a samotné obsedání pak probíhalo po lehčí práci, kdy koníci byli opoceni a rádi, že mohou chvíli stát a nějaký "pytel" na zádech je v tu chvíli nezajímal. Žádné rodeo se nikdy nekonalo a nikdy snad konat nebude. Všechno jsme oba s manželem dělali v klidu a pohodě, nu a na nějaké zlobení většinou neplatil výprask, ale práce a zase práce, až koník pochopil, že je lepší stát a být v pohodě, než neustále makat a přemýšlet, co ten dvounohý tvor vlastně chce.

3krok: práce v sedle

Učit koníka pod sedlem může jen ten, co  jezdit umí a ví , jak ho to naučit. Od tetky sedlářky Hanky Procházkové jsme si nechali udělat pěkné side pully a přijížděli jsme si koníky pokud možno bez udidla.Samozřejmě jsme udidlo pak občas dávali, aby konící věděli o co vlastně jde,ale preferovali jsme "volnou hubu".Ono totiž, když se podíváte na westernové "prdokličkové" závody, tady po vesnicích, tak většina "westerňáků" tahá v závodní euforii koně za držku,místo aby si je pořádně přijezdili.Každý je zblblý americkým filmem a půvab krásně přiježděného koně jde pak stranou...

V sedle jsme oproti zvyklostem začínali s koňmi pracovat v lese,opět v terénu.Z kopce, do kopce a pak teprve rovinky (upozorňuji že stále s ohledem na klouby mladého zvířete!) A teprve pak přišla na řadu kruhovka.Dny práce ze sedla se střídali s procházkama nebo jen volnem ve výběhu. Šlo hlavně o to, koníky neotrávit pracovním stereotypem  a nejen koníky:-))

4krok: příroda

Co jsme ovšem všichni milovali byly vycházky na půl dne jen tak courem do křivoklátských lesů,.Tehdy nikdo nikoho nedryloval, ale naprosto přirozeně splynuli koně s lesem, uvolnili se a právě tehdy se vše krásně mohlo nenásilně probrat, zopakovat a mít radost z toho, jak jsou koně pěkně přiježdění.

Ovšem je jasné, že pokud jede parta lidí, jeden zvolá ejchuchu a začne cválat a strhne s sebou ostatní, jde každé přiježdění k šípku (kůň je stádové zvíře a prostě chce s ostatníma držet krok) a vy občas koneckonců také....

5krok: závody a huberty

Je pěkné mít zmáklého koně v samotě výběhu nebo v lese, ale ještě lepší je mít koníka ovladatelného mezi koňmi. A na to jsou nejlepší vesnické závody a Huberty.Pominu-li, že každý je ustrojen jinak,taková ta mišmašovitost barev a výstroje, je to to nejlepší prostředí, protože nikdy nebudete sám, co má s koněm problémy.A o to také jde, nepřipadáte si jak blb, co jako jediný nezvládá svého koně.

Jiné je to ovšem na větších westernových závodech..mistrovstvích...tam je lepší jezdit se koukat a okoukávat. Tady okolo Lán,Kladna ,Rakovníka ovšem nic takového nenajdete, neb se tyto závody většinou přesunuly na Moravu, kde je víc westernových rančů. Jedině snad PB ranch Mořina je na velmi dobré úrovni.

Několik Hubertů jsme se starou partou pořádali, stejně tak jako sranda závody, jenže postupem času se nabalovali stále noví a noví jezdci, až už to přestala být ta správná sranda.Já se pak vdala a parta se rozpadla. Spíš jsem se pak s manželem věnovala pořádnému přijež´dování koní, které nás víc uspokojovalo. Střípečky parťáků z dob dávných stále koně mají a já věřím, že až se zas obujeme do   koní my, určitě se aspoň trochu zas srazy obnoví.

 Výcvik

Výcvik není žádná věda, jak se někteří koňáci snaží nováčkům namluvit, stačí jen pořádně koukat, číst, studovat a přemýšlet trochu hlavou.I když kousek toho "daru od přírody" je také potřeba.

Manžel začal s koňmi pracovat ve 47letech a troufám si říct, že co já si vydřela od svých 12let, to on zmákl za 2 roky.A nyní je, byť mi to nejde přes ústa, mnohem lepší jezdec než já.Prostě kdo umí ten umí.A tímto mu skládám poklonu.....protože společně jsme se někam posunuli...
 
Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one