Rok narození LP: 1975.

Škola:Střední zemědělská škola Rakovník-obor chovatel.
Koně chovám od roku: 1994
Drobné zvířectvo s různými obměnami od roku: 1990
Papoušky od roku: 2009
Akvarijní rybičky od roku: 2010

Výchova dvou dětí od roku: 2006
 
 
 

Chov koní v domácím prostředí

     
     V případě, že hledáte obecné informace o chovu koní a rozdělení plemen, jste na špatné stránce.Zde vám poskytnu pouze a jen mé zkušenosti s chovem koní v domácím prostředí rodinného baráčku mezi zástavbou.

     Výhody a nevýhody tohoto způsobu chovu a využití.

     Apropo: proč jsem na fotkách stále já a mí nejbližší? Nu, protože to je o našich vlastních zkušenostech a zážitcích, aby bylo vidět, že nekecám a také je to pro mě trošku jako pidi  kronika, kde si srovnám postupný vývoj.Tak proto...


Nejdřív trocha nudné historie:

-koně mě fascinovali odmalička, jako dítě jsem chodila na Sletiště v Kladně očumovat na jízdárnu a přestože jsem ještě věkově nebyla to pravé ořechové, vždy se mi povedlo po hodině výcviku vydyndat na cvičitelích pár koleček na hřebetu koně.

-když už byl ten správný věk, stala jsem se "kydačkou a poskokem" v jezdeckém oddíle právě na Sletišti a pak následoval klasický postup od vidlí, hřbílka do sedla.

-díky trpělivosti a umění p.Jindry Suchela jsem se naučila klasickou "jízdárnu", která mi v pozdějších letech byla velmi dobrým základem pro výuku westernového ježdění.
-rozhodování "kam s ní" bylo jasné: Střední zemědělská škola v Rakovníku se zaměřením na chovatelství.V jejímž rámci na Bulovně probíhal další "bidýlkovský" dryl.

-po absolovování školy v Rakovníku jsem se vrátila zpět do jezdeckého oddílu na Kladno.Bohužel v té době to tam šlo s oddílem ke kopru (cvičitele dělal kde kdo,jen né ten kdo by měl a něco uměl naučit), tak jsem se stala rajťákem "víkendových koní", resp. kdo z nájemních majitelů neměl na svého koně čas, tam jsem zaskočila já....úžasné zkušenosti.
-během času jsem se seznámila s několika "westerňáky" a s vypůjčenými koňmi začala jezdit na srazy party, která se courala krajem, dělala legraci, různé soutěže aj.podobné věci.
-po cca roce jsem dostala nabídku od Pepíka Lavičky z Čelechovic zda bych se nechtěla věnovat jeho napůl ochrnuté kobylce Dáje, kterou naprosto nezodpovědná děvucha ,která si ji zdravou vypůjčila na jedné vyjíž´dce zmrzačila tak, že se kobyla nemohla sama vykadit.Podrobnosti nebudu rozebírat.

-protože to byla opět nová zkušenost, souhlasila jsem ,opustila beztak rozpadající se oddíl a stala se "samostatnou jednotkou s koněm".Kobylka díky péči prosperovala, leč po čase se její zdravotní stav natolik zhoršil, že byla utracena.

-následovalo rozhodování: vlastní kůň či nikoliv?

Historičtí koně

-Prvním vlastním koněm byl Mates (Granát) kříženec hucula s welsch kobem.Pidi paličák, leč velký učitel. Nyní tráví svůj čas u knížete Šwancnberka na zámečku kousek od Berouna.
-Druhým koněm byla kobylka Píďa (Winny) kříženec plnokrevníka a araba. Plašan, leč dobrá a věrná duše.Nyní je u p.Fořta u Plzně a má se, nu jak prasátko v žitě.

-Třetím koněm byla kobylka Speedy (dcera Winny) kříženec plnokrevníka,polokrevníka a araba. Nyní je již sama matkou kdesi ve světě.

-Čtvrtý kůň byl Sam, polokrevník vysoko v krvi.Pracant, citlivka a věrný koník.Kde se teď nachází to netuším.

-Pátým koníkem byla Terezka , apaloosa křížená s arabem. Kobylka na muchlání, přítulná a makavá. Nyní shání stáda dobytka kdesi na severu Čech a je o ni dobře postaráno.

Kde není ..může být...

Momentálně nemám doma ani kopyto a to proto, že se mi narodily dvě děti a věnovat se na sto procent koním a dětem ,prostě u nás nešlo skloubit, takže s těžkým srdcem šli koně na nějaký čas stranou..ale co není..může být:-))

Tady platí pravidlo: kdo si počká, ten se dočká...a trpělivost růže přináší....každopádně neházím flintu do žita, už jen proto, že tu v okolí není žádného pořádného westerňáka, co by to tu zas rozhýbal, tak jako já s manželem (kdysi). Ale nechci pýchou předcházet pád, takže vyčkejme věcí příštích....
 
Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one